Slovo

od Abdrushina pro ducha

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


doznivani:prednaska46

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

doznivani:prednaska46 [15.10.2014 23:56] (aktuální)
Marek Ištvánek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +{{indexmenu_n>​46}}
 +====== 46. Pokřivené duše. ======
  
 +**Č**lověk je samá otázka! Sotva mu dám nové vědění, klade hned nové otázky, ještě dříve, než přijal a porozuměl tomu, co jsem mu dal.
 +
 +Je to jeho veliká chyba! Udýchaně chce kupředu. Kdybych se měl podle //něho// řídit, tu by nemohl nikdy ničeho dosáhnouti,​ neboť zůstává při svých otázkách vždy stát na svém místě, tak jako pomalý poutník, který se pohodlně posadí ve stínu lesa a dá si od jiných vyprávět o svém cíli, místo, aby se sám vzchopil a k cíli vykročil.
 +
 +Na své cestě přece všechno sám //uvidí// a //​prožije,//​ co by rád chtěl vědět zodpovězením otázek, které v sobě stále vyvolává. Musí se //​pohybovat,//​ jinak nedojde k cíli!
 +
 +Ve své přednášce „Muž a žena“ jsem řekl, že každý člověk má si vybrati z mého Slova poučení a použíti ho v tomto pozemském bytí! Chce-li této rady uposlechnouti,​ nezbývá mu nic jiného, než aby mé Slovo v sobě oživil tak, jak já mu je dávám. Vím přesně, čeho člověk k tomu potřebuje a stále řídím své přednášky podle toho. Slovo za slovem musí v těchto řečech sledovati, neboť v nich je žebřík, který jeho duši vede pečlivě vzhůru. Je to cesta, kterou duše //může// jít, jen když chce!
 +
 +Jeho zrychlené tázání však ukazuje, že se chce //učiti// svým, dosud obvyklým způsobem rozumovým a tak nutné prožití zase odsunouti stranou. //Duši// neprospívá //​učení,//​ neboť naučené zůstává už po prvním kroku z této země zde s hrubohmotným tělem. Jen //​prožité//​ vezme si duše s sebou! To jsem již často říkal a vzdor tomu blíží se pozemský člověk zase tak falešně ke svatému Slovu! V tom mi nedůvěřuje a chce to vědět lépe anebo nechce upustiti od svého starého obvyklého způsobu.
 +
 +Ve výstavbě mých přednášek spočívá moudré vedení, kterému člověk nerozumí. Není také nutné, aby ho v tom poznal, jakmile je jen sleduje a nehledí ve své vědychtivosti předbíhati tak, jako letmý čtenář nějaké knihy, kterou čte jen pro její //​napínavost,//​ jen aby tím vyplnil své volné hodiny a aby sebe odvedl od jednostranného myšlení o všední činnosti.
 +
 +Takový čtenář nevidí při svém čtení vystupovati živě osoby děje, nepozoruje jednotlivých zápletek, které jednající osoby mají prožívati,​ nevidí z toho se vyvíjející ostré závěry, které jsou vždy schopné změniti poměry a okolí. Nepozoruje toto všechno, ale jde skokem kupředu, jen aby se ještě to neb ono v ději dověděl! Nemá žádného užitku z //​nejlepších//​ knih, které podávají kus pozemského života, z něhož by čtenář mohl pro sebe čerpati, kdyby všechno správně v sobě //​spoluprožíval!//​
 +
 +Jako takoví čtenáři, kteří se snaží všechny knihy formálně spěšně polykati, aniž by poznali jejich pravý účel a smysl, nýbrž v rozlišování dovedou rozpoznávat jen dva druhy, napínavé a nenapínavé,​ //takoví// jsou ti lidé, kteří dávají ihned v sobě vyvstati mnoha otázkám, jakmile čtou jednu přednášku z vědění o stvoření.
 +
 +A přece mají napřed s největší námahou a vynaložením energie hledět //​čerpati//​ z toho, co jim dává každá přednáška!
 +
 +Nezdá-li se jim okamžitě něco zcela jasným, nemají pohlížet pátravě //​kupředu,//​ nýbrž musí se podívat //zpět do Poselství,//​ v něm pátrati a najíti //tam// vysvětlení.
 +
 +A člověk je //najde,// když dá v duchu obrazně před sebou vystoupiti Poselství! Najde //vše,// hledá-li skutečně. V tomto nutném hledání bude Poselství pro něj stále jasnější,​ silnější a v něm jistější. Naučí se je tím stále lépe poznávati a … //​prožívati!//​ Právě //tím// nutím ho k tomu, aby něco učinil, co by dobrovolně ve své duchovní pohodlnosti,​ která je z části ještě ve všech lidech, nikdy neudělal.
 +
 +V tom leží nepoznané vedení, které jest pro něj neocenitelnou pomocí k oživení mého Poselství. Učí se při tom poznávati, co všechno je v Poselství vysloveno, co je tedy v něm, o čem on dosud vzdor svému čtení neměl ani tušení. Vidí, //jak// má pátrati v tomto Poselství a učiní pro sebe vždy nově se jevící objev, že v něm skutečně najde //vše//. Že jen na něm záleží, na jeho slabém způsobu hledání, když tak mnohé ještě nezpozoroval.
 +
 +Nynější a následující přednášky jsou //​rozšířením//​ Poselství! Kdo jim chce rozumět, musí znát Poselství. Je to celek, který musí být dodržován v předepsaném pořadí, má-li se stát pravým //​věděním//​.
 +
 +Ani //jediné// místo nemůže být vynecháno. To při vědění o stvoření není příliš požadováno. Komu se to zdá mnoho, ten s tím nemůže být nikdy hotov. Ale bez takového vědění není již více žádného vzestupu a také žádného dalšího prodlévání,​ neboť čas nevědomého bytí již přešel!
 +
 +Bůh, váš Pán a Tvůrce, //​požaduje//​ to nyní od vás! Kdo se od toho vzdaluje, od toho se vzdaluje i Bůh! A bez Boží milosti člověk nemůže být. Není pro vás žádné volby, chcete-li ještě dále setrvati, neboť Bůh klade nyní požadavky svým tvorům!
 +
 +Ohlédněte se jen kolem //​nezkaleným//​ zrakem, nezaujatým nějakou samolibou ideou, pak musíte přece poznati, jak nyní všechno, co není podle vůle Boží, více a více kolísá a řítí se! Není žádné moci, která by se od nynějška mohla vzpírati Božím zákonům ve stvoření! Dbejte těchto mých slov a poznejte v nynějším a přicházejícím dění ruku Boží, která viditelně zasahuje do lidského díla! --
 +
 +Snažím se vás vésti tou nejlepší cestou. Ale musíte jít //se mnou,// pevným krokem a nesmíte chtít stále předbíhati jako ti čtenáři, jichž povrchnost jsem vám ukazoval jako příklad.
 +
 +Tak je to i s mou poslední přednáškou „Muž a žena“. Jak znám lidi, vynoří se při tom v jejich mozcích zase otázky, aniž by se namáhali najíti odpověď v Poselství,​ anebo v samotné přednášce a jako neposlední,​ //​pozorováním spolubližních v nynějším pozemském bytí!// Právě //v tom// najdete nejvíce, neboť pozorováno z hlediska mého Poselství, dá vám to potvrzení toho, co jsem vám vysvětlil! Ale poznamenávám,​ jen když to pozorujete z hlediska obsahu mého Poselství!
 +
 +To podmiňuje, abyste se také správně postavili do Poselství. Dovedete-li to, pak můžete všechno, ale všechno ve svém okolí zcela přesně poznati ihned a budete tím vědoucí, budete moudří! Budete čísti v pozemském bytí právě tak, jako se čte v nějaké knize. Tato možnost byla vám Poselstvím otevřena!
 +
 +Zkuste to jen. Vaše oči budou vám pak rychle otevřeny a probudíte se tím! Nelitujte námahy, abyste toto nutné dosáhli!
 +
 +Ne, že byste tím měli viděti jen chyby svých spolubližních,​ tak to není míněno, ale máte tím poznávati //sám život,// se všemi jeho následky a změnami a k tomu je vám mé Poselství vůdcem a vždy vůdcem zůstane v nezměnitelné věrnosti! Jen //v// životě, neboť //​životem//​ samotným poznáte všechny hodnoty mého Poselství, ne svým chtěním věděti. A skrze Poselství můžete zase správně viděti život tak, jak je vám k užitku. I při tom je ve všem zvratné působení! Opravdové vědění přichází jen v prožití!
 +
 +Tím způsobem budete s Poselstvím brzy za //jedno//. Stane se vám životem, protože se snažíte je poznati z tohoto života, neboť ono mluví k vám o životě.
 +
 +Musíte hledět poznat hodnotu Poselství pozorováním života, ne v samotné knize! Musíte horlivým a pečlivým pozorováním všeho toho, co se děje ve vás a kolem vás přispívat k tomu, abyste Poselství //nalezli// v životě,​ ze kterého k vám mluví.
 +
 +//To// je cesta pro vás. K opravdovému poznání mých slov, které vám musí přinésti užitek a vítězství nad temnotou! Tím dostane se vám zcela samočinně koruny věčného života, to jest věčné možnosti uvědomělého bytí v tomto stvoření, čímž můžete pak spolupůsobiti a šířiti požehnání ke stálému vývoji stvoření, k radosti a míru všech tvorů. --
 +
 +A skutečně //​vynořily//​ se ve vás zase otázky po mé poslední přednášce! Otázky, které musí přinésti dokonce určitou stísněnost přesto, že odpověď na ně je v Poselství snadno k nalezení;​ neboť je v něm útěcha, že každý následek nějakého falešného jednání nese v sobě zároveň možnost odpykání a tím i osvobození,​ jakmile jen lidský duch se z toho poučí a pozná falešné.
 +
 +A přece leží nějaká tesknota v tom, když si člověk s pokročilým věděním řekne, že jest zkřivenou lidskou duší, jestliže byl jednou na zemi mužem a po druhé ženou nebo naopak. Nějaká tíha klade se při tom na jeho duši.
 +
 +Je to přirozeně falešné a je tu zase jednou vylito dítě i s koupelí;​ nejblíže k tomu je položené poznání, že takový člověk svou duši //​zkřivil!//​ Zkřivení //nemusí// proto vůbec ještě //nyní trvati,// on při tom změnil ve skutečnosti jen oděv, tělo! //Duch// sám ale zůstal přese všechny změny vždy tím, k čemu se při začátku své pouti stvořením pevně rozhodl; neboť pro něj platí v tomto ohledu, jako při každé věci ve stvoření, jen //první// a směrodatné rozhodnutí,​ na které pak zůstane vázán.
 +
 +Stísnění povstává tedy jen příliš zběžným pojetím Poselství, neboť z něho má každý věděti, že právě taková záměna je pro postiženého velice užitečná. Ona dává mu možnost znovunarovnání,​ podněcuje ho k tomu, ano pomáhá mu i nejsilnějším způsobem vše zase napraviti. Duše může takovým prožitím jen //​zesíliti//​.
 +
 +Nyní nesmí se ovšem zase mysleti, že ti, jichž cesta zůstala rovná, něco zameškali. Tak to není, ale tam, kde nějaké zkřivení nastalo vlastním falešným chtěním, jen //tam// může být změna plná milosti k užitku, aby tato zkřivená duše, která tím přece ukázala slabost, zesílila, takže to už více neudělá. Tím přirozeně tato chyba od ní odpadla.
 +
 +Rozhlédněte se nyní kolem sebe a pozorujte spolubližní! Brzy najdete mezi nimi ženy, které nesou ve své bytosti rysy //​mužského//​ charakteru. Právě dnes je takových žen víc než jindy. Můžeme říci, že mnoho žen zdá se tím býti přímo //​zamořeno,//​ neboť není přece za těžko pochopiti, že při takové ženě nebo dívce něco //​zkřiveného//​ v její bytosti je, //musí// být, poněvadž žena přirozeně nemůže být mužem a ani jím být nemá!
 +
 +Tím samozřejmě nemíním tělo, neboť toto je téměř vždy vysloveně ženské, s výjimkou kyčlí, které v nejčastějších takových případech připomínají mužské tím, že jsou úzké, což je ve skutečnosti také //​neženské//​.
 +
 +Zmiňuji se o tom úmyslně a uvádím to současně jako //zevní// znamení. Ženské tělo, v němž přebývá zkřivená mužská duše, bude mít toto znamení úzkých kyčlí, klonících se k mužské stavbě, v nejčastějších případech na rozdíl od těch, jichž duše se teprve kloní k nějakému způsobu pomužštění,​ ať je to v jejich názorech nebo v činnosti,​ čímž vzniká sklon, který dá vzniknouti nitkám pro příští inkarnaci v mužském těle.
 +
 +Samozřejmě jsou v tělesných tvarech žen také různé výjimky vzniklé v důsledku přílišného pěstění nebo jednostranného sportu matek, nebo jejich nesprávnou tělesnou činností, jejíž následky se přenášejí na děti.
 +
 +Tím jsme také označili dvě hlavní skupiny, které musíme od sebe odděliti. Jedna skupina pozemských žen a dívek, která nosí v sobě zkřivenou mužskou duši a druhá skupina, která nosí v sobě ženskou duši, jež se buď dobrovolně přijatými,​ nebo falešnou výchovou a falešným vzděláním získanými zkřivenými názory snaží o pomužštění.
 +
 +Nemusím snad zvlášť zdůrazňovati,​ že v tomto posledním případě nenesou tyto ženské duše samy následky, nýbrž že nitkami viny jsou spoluzapředeni i ti, kteří k tomu dali podnět.
 +
 +Tím nechceme daleko odbočiti, ale zůstaneme prozatím u našich dvou nalezených skupin. Ty, které teprve mají býti mužatkami, ponecháme stranou. Jsou to ženské duše, které jsou v začátku křivení a jejich těla se přirozeně v témže pozemském životě svou hutností a tím spojenou těžkopádností nemohou změniti. To jim zůstane zachováno pro příští inkarnaci.
 +
 +Ale i před tím je tu pro ně ještě záchrana, jestliže se vzchopí ještě //v tomto// nynějším bytí a vše neženské energicky se sebe setřesou! Tím se musí okamžitě utvořiti nové nitky, které se kloní a táhnou k //​ženské//​ inkarnaci, zatím co ostatním nedostává se již přílivu síly.
 +
 +Směrodatná jest však naposledy okolnost, //jak// je duše utvářena //při odloučení,//​ na kterou stranu se sama nejsilněji naklání. Převládne-li u ní zase jen ženské chtění, myšlení a jednání, pak bude její vyzařování při pozemském rozchodu převážně plynouti a tím //​oživovati//​ jen //ty// nitky, které vedou k ženství,​ zatím co ostatní v nějakém jen krátkém, lehkém prožití na onom světě rychle uschnou a odpadnou, jestliže před tím nebyly //příliš silně// navázány.
 +
 +Je také možno, že tyto falešné nitky silným ženským chtěním odumrou již během pozemského času a duše je od nich osvobozena ještě dříve než musí odejít. To všechno závisí od způsobu a síly dosavadního chtění a od toho, zda-li takové, na zemi inkarnované duši zbývá ještě dosti času až do nutnosti odloučení,​ neboť zákon musí být splněn v každém případě. Buď ještě zde, nebo po přechodu.
 +
 +K našemu dnešnímu pozorování vezměme si //jen// ty zkřivené duše, které následkem takového zkřivení jsou již inkarnovány v přiměřeném pozemském těle.
 +
 +Z nich předem pozemské ženství, v němž jsou inkarnovány slabošské mužské duše, poněvadž v dřívějším životě se příliš vzdálily od čistě mužského myšlení a jednání. To už vysvětluje,​ že se u takových pozemských žen jedná jen o //​slabošské//​ mužské duše. Proto to není vůbec nic chvályhodného,​ když nějaká žena snaží se tlačiti do popředí mužské charakterové rysy anebo je vůbec ukazuje.
 +
 +Taková žena není vůbec v žádném směru silná ve svém myšlení a jednání, ani v mužském ani v ženském směru. Získala by také //​pozemsky//​ mnoho pro sebe, kdyby se snažila zkřivení potlačiti.
 +
 +Její prožití pomáhá jí však ke změně, neboť musí při tom velmi brzy zpozorovati,​ že pravý muž necítí se nikdy v její blízkosti šťasten. Nenalézá v sobě žádného porozumění pro ni. Tím méně může vzniknouti nějaká harmonie, neboť pravé mužství je vždy odpuzováno ode všeho falešného,​ tedy také od mužského snažení nějaké ženy! Manželství mezi pravým mužem a takovou ženou, která v sobě nosí zkřivenou mužskou duši, může býti postaveno jen na rozumový základ. Opravdová harmonie při tom nikdy nevznikne.
 +
 +Taková žena jest však vždy přitahována //k těm// mužům, kteří nosí v sobě zkřivenou ženskou duši!
 +
 +Ani tito poslední nebývají mezi pravými muži považováni za hodnotné a jim rovné. V tomto neuvědomělém cítění a jednání proráží pravda a skutečnost.
 +
 +Všechny tyto následky takových nechtěných citových jednání, které můžeme označiti jako //​přirozené,//​ působí však výchovně na zkřivené lidské duše, které se tak bolestným prožíváním ve svých zklamáních narovnávají do pravého směru, alespoň v mnoha případech. To ovšem nevylučuje,​ aby později neupadli zase do takových anebo podobných chyb. Jestliže nezesílí zkušenostmi,​ zůstanou jen třtinou větrem se klátící. Mnohé a mnohé mohou si lidé v budoucnu uspořit, ale //jen// tehdy, stanou-li se vědomými! Ušetří si mnoho bolestí a času! Neboť dosud nemohla si duše své zkřivení uvědomiti.
 +
 +Přesně tak, jak je tomu s mužskými dušemi v ženských tělech tak je to také s ženskými dušemi v mužských tělech. Obě části jsou stejnými následky jednotného,​ téhož zákona.
 +
 +Jedno vám při pozorování vašeho okolí napadne, co jsem dnes ve své přednášce uvedl: Že se ženské duše v mužských tělech cítí zvlášť přitahovány k mužským duším v ženských tělech a naopak. Cítí se tedy právě zde žena se silnějším rozumovým chtěním a převážně mužskými rysy charakteru nevědomě přitahována k muži s něžnými charakterovými rysy.
 +
 +V tom leží nejen nevědomé hledání vyrovnání,​ ale účinkuje tu veliký zákon přitažlivosti stejnorodého!
 +
 +Stejnorodost je tu ve //​zkřivení duší!// Obě duše jsou zkřivené a jsou tedy skutečně stejného druhu, který se podle zákona přitahuje.
 +
 +Vyjmeme-li pohlavní pud, je přitažlivost muže k ženě následek nového působení //jiného// zákona, ne zákona přitažlivosti stejnorodého. Uvádím to k lepšímu pochopení, jestliže vysvětluji stejnorodost a jak jí máte rozumět, neboť právě to je rozhodující.
 +
 +Přitažlivost stejného druhu není jediný způsob, který zdánlivě působí //​přitažlivě//​. V dějích zdánlivého přitahování je veliký rozdíl. Přitažlivost stejnorodého,​ tento velký zákon stvoření, jest však //​základní//​ ve //všech spojovacích snahách// ve stvoření, lhostejno, jakým způsobem se tak děje. Tento veliký zákon //​podmiňuje//​ předem všechny tyto děje, přivozuje je a také je kontroluje. Vznáší se nade vším a působí hybně v nich a skrze ně v celém stvoření.
 +
 +Chci tedy předem //​rozděliti//​ druhy přitažlivosti podle označení jejich vlastních působení, tedy podle jejich činnosti. Je tu skutečná //​přitažlivost,//​ a pak tímto velikým, všeobsáhlým zákonem nutně vyvolaná //touha po spojení// rozštěpených částí jednoho druhu!
 +
 +Jest tedy v činnosti stvoření //​přitahování//​ a //žádost po spojení//. Účinek obou dění je na venek zdánlivě stejný. Ale síla, která tyto děje vyvolává, je naprosto rozdílná.
 +
 +//​Přitažlivost//​ vychází ze stejných, v sobě uzavřených druhů a //žádost po spojení// leží v //​rozštěpených//​ druzích, které jsou hnány snahou utvořiti zase celý druh!
 +
 +Lidmi řečená věta: Že extrémy se dotýkají, ale stejné póly odpuzují, stojí proto jen ve //​zdánlivém//​ rozporu vůči zákonu přitažlivosti stejnorodého.
 +
 +Ve skutečnosti tu není žádného rozporu, neboť lidmi řečená věta jest správná a platná pro dění žádosti po spojení různých odštěpených druhů v jeden určitý plnocenný druh. //Ale také jen v tom!// Teprve mezi uzavřenými druhy samotnými nastupuje vlastní zákon přitažlivosti stejného druhu v platnost. On vyvolal ženoucí působení žádosti po spojení k utvoření určitého, plnohodnotného druhu. On jest nad tím i v tom.
 +
 +Co člověk dosud ve své vědě poznal, jsou jen malé události mezi //​odštěpeními//​ druhů. Neobjevil vůbec působení a činnost vlastních druhů, poněvadž na zemi a v jejím bližším okruhu jsou jen //​odštěpení//​ druhů, tedy //​částečky,//​ jejichž činnost a působení mohl pozorovat.
 +
 +Tak jest také ženský duch a mužský duch jen //​odštěpením//​ druhů, které, hledajíce spojení podle zákonů stvoření, spějí k sobě, tedy jen částečky,​ které také při svém spojení zase dávají jen část vlastního //druhu duchovního!//​
 +
 +Toto zde řečené týká se zase jen //​základní čáry// mezi ženstvím a duchovním, zatím co obaly duše a konečně obaly hrubohmotnosti jsou jiné druhy, rozdělené ve velmi malé částečky,​ které se přiměřeně podle svého zvláštního základního druhu chtějí spojit. A v této činnosti ukazují určité výsledky, které později musíme všechny jednotlivě prohovořit,​ abychom je mohli zhodnotit.
 +
 +Dnes jsem vám dal o tom jen krátký pokyn, který má sloužiti jako podpora k tomu, co jsem se vám snažil vysvětlit.
 +
 +Člověk sám není na příklad určitý druh, nýbrž jen odštěpení,​ které má v sobě žádost po spojení.
 +
 +Ale jeho zlé myšlení nebo zlé jednání je určitý druh, který přitahuje stejnorodé a je jím přitahován! Z toho vidíte, že z nějakého odštěpení druhu může vycházeti také hotový druh a ne snad jen odštěpení.
 +
 +Chci vám dáti ještě jeden poukaz. V přitažlivosti stejného druhu jest zcela určitá, neposunutelná podmínečnost. V tom leží také mocnější síla, která je zakotvena v základním zákoně. V žádosti po spojení odštěpených druhů leží však větší svoboda pohybu, daná zeslabenou silou. Z tohoto důvodu mohou se //​odštěpené druhy// spojovati //​rozličnými//​ způsoby a tak dávati měnivé výsledky a formy. O tom však také teprve později.
 +
 +Dnes vám mohu dáti opět jen krátký obraz, poněvadž všechny tyto body jdou do tisícenásobků a nenalezli bychom žádného konce. Kdybych vám //já// nerazil v tom //zcela určitou// cestu, která je vašim lidským schopnostem přiměřená,​ nemohlo by se vám nikdy dostati skutečně zaokrouhleného obrazu dění ve stvoření!
 +
 +Musíte mne proto pomalu následovat. Nesmíte se při tom pokoušeti jíti ani o krok dále, dokud jste všechno mnou vysvětlené nepřijali správně, nesmazatelně;​ neboť jinak mohli byste vzdor mému vedení zůstati na cestě bez pomoci. //​Nevědomé//​ následování nepřinese vám žádného užitku.
 +
 +Pomyslete, že jdete se mnou cestou, kterou se s vámi již nevrátím! Stoupáme společně po žebříku, na kterém nesmí pro vás chyběti žádná příčka. Jdeme při tom stupeň za stupněm.
 +
 +Neprožijete-li při tom správně jednotlivé stupně tak, že vám budou opravdu známé, pak se vám může lehce stát, že náhle ještě na cestě ztratíte oporu a musíte se zřítit. Nestanou-li se vám známé a vlastní, pak možná budete státi jednoho dne již ve značné výši zmateni a nebudete moci dále vzhůru s sebou, poněvadž vám pod vašima nohama bude chybět jistá opora. Jíti zpět nebudete také moci, poněvadž jste se se stupni zcela důvěrně neseznámili a musíte se pak zřítit do srázné propasti.
 +
 +Neberte tuto výstrahu a napomenutí na lehkou váhu, neboť platí pro celé vaše bytí, v těchto posledních pozemských hodinách jednoho světového času.
doznivani/prednaska46.txt · Poslední úprava: 15.10.2014 23:56 autor: Marek Ištvánek